Druhá rodinná svatba u rybníka, opět v říjnu a opět máme na přípravu měsíc. Nikdo už se ale nebojí, už máme vyzkoušené, že všechno se dá zvládnout. Rodinný mlýn se během příprav ohýbá ve švech, ale opět se vyplácí mít velkou rodinu a dobré přátele. Společnými silami dokážeme připravit vše podle představ snoubenců. 

V den svatby opět trošku prší, to ale nikomu v zábavě nebrání. Nevěsta přichází po vodě za zvuku smyčcového kvartetu, ženich už ji vyhlíží na břehu. To není jako, to je pohádka, kterou naše Terka své sestřence ráda odsvědčí. Dojetí se prolíná i do proslovu oddávajícího strýčka. Po dešti se nad rybníkem objevuje duha a je jasné, že tohle dobře dopadne. 

Čepení nevěsty už probíhá za tmy při svíčkách, ale folklór na téhle svatbě rozhodně nechybí. Tančíme, jíme, pijeme, zpíváme, jak je už na Štampachu tradicí, největší držáci se od ohně vydávají až v ranních hodinách. (A už nemusíme dodávat, že mezi nimi i naše Kačka a Danča, která se už v 10 hodin večer koupala mezi jesetery.)